Krásný a parný den,
tuhle jsem napsala už před nějakým časem, takže s ní nejsem moc spokojená. Ale má něco do sebe... možná.
Slza krvavá v oku se rodí,
štěstí v duši se už nezrodí.
Černý anděl, zloděj duší,
smutek ve mě dusí.
Duše má bolestí jen hyne,
řev zoufalý, okolím se line.
Duše máse pomalu ztrácí,
bolest v srdci zase vrací.



















































Tahle básnička už je trochu kostrbatá. Zkus volný verš, někdy není třeba hledat rýmy za každou cenu...
Neber to jako rýpání, kritiku, ale spíš jako radu... :-)
A nenech se odradit od dalšího psaní!