Srpen 2012

Co je pro mne hudba? aneb píšu multi-téma

29. srpna 2012 v 13:26 | Namenlos |  Můj život
Dobrý ještě stále prázdninový den.
Na blogu fansite-music.blog.cz jsem viděla téma hudba. Ano, blog o hudbě. Je normální, že autorka píše na tohle téma. Ale za chvíli mne chytla myšlenka též se vyjádřit k tomuhle tématu. Myšlenka mne dokopala až sem ke mně, na blog. A počkat - mohu se hudbou vyjádřit k hudbě a tématu týdne zároveň?

Černá královna mezi stokami

18. srpna 2012 v 12:30 | Namenlos |  Ostatní
Vidíš mne? Ne, samozřejmě že ne. Můžeš vidět tmu? Ne. Tma je nic. Ne, tma je předci všechno. Co vidíš, když zavřeš oči? Co tě obklopuje v noci? Černá tma. Co je tma? Nic. Ne, já jsem tma. Ne, správně. Nic, já jsem nic. Tma je nic. Ne, tma je všechno a nic zároveň. Máš strach? Ale měl bys mít. Víš, co tě obklopuje? Černá. Šílenství. Ano, tma tě vtahuje do svého šílenství. Už se bojíš? Ale měl bys. Mrtvé krysy ti užírají nohy. Mají jít výš? Ne, to by nebylo hezké. Ale já mám ráda, co není hezké. Asi by tě to bolelo. Pro mne plus! Hlodavci šplhají po uhnilých pahýlech noh nahoru. Copak asi najdou? Nic. Ne, já jsem nic, najdou výsměch. Ano, ty jsi výsměch. Jsi tak směšný, že jsi výsměch sám. Slyšíš? Hudba. Máš rád symfonii? Já ne. Líbí se ti? Mě taky ne. Co teď vidíš? Černé záclony. Ne, i nábytek je černý. Ne! Vždyť i zdi jsou černé. A podlaha? Ne, ta je rudá. Je plná masa a krve. Zabarvila ji krev obětí. Jako ty. Krev malých stvůr. A co musí stvůra? Zemřít! Ne, vždyť já jsem taky stvůra. Ne, já musím žít. Kdo by zabíjel malé stvůry, jako jsi ty? Ne. Já nemohu zemřít. Zabiješ tmu? Zabiješ černou královnu mezi stokami? Ne. Mě nezabiješ. To já zabíjím. Co cítíš? To je zápach smrti. To jsou tví bratříčci a sestřičky. Malé stvůry jako ty. Mé oběti. To je zápach hnijících zrůd. Vidíš ty pochodně? To jsou jejich kosti. Vidíš ty šňůry na nábytku? To jsou jejich střeva. Ano. Budou tu i tvé. Přímo tady, na posteli z hnát. Křivých kostí z noh. Teď už máš strach? Ale měl bys mít. Vidíš ty dveře? To jsou kusy lebek. Je tam místo i pro tebe. Vidíš mne? Jsem zahalená v rouchu tmy. A co pod ním mám? Nic, mě oblé/k/h/á tma. Vidíš mou duši? Ne. Nevidíš. Vždyť já přece nemám duši. Z podlahy se noří hmyz. Ano, sežerou ti maso. Pomalu, po kouscích. Já si sednu, sem, a budu sledovat. Dávají můj oblíbený pořad. Pomalá smrt. Líbí se ti? Ne, nevidíš ho. Nemáš oči. Sežraly je krysy. Už máš strach? Já si tě najdu, všude. A víš co? Budeme si tykat. Já jsem Smrt. Ale říkej mi klidně Tma. Jsem obojí. Tma se dostane všude. Tam, kam světlo ne. Ne, světlo už není. Vidíš tu trofej na polici? To je srdce světla. Mimochodem, ta police je z kostí a kůže světla. A ani se nebránilo. A proč taky? Světlo bylo vždy zbabělé.
Už máš strach? Právě si vážu okolo krku kravatu. Ne, to jsou střeva. Tvoje střeva. Líbí se ti? Náušnice jdou tvé. Oči. Co říkáš? Ta spona je tvůj jazyk. Chceš ochutnat můj drink? To je tvá krev. A je čerstvá!
Už máš konečně strach?

Černý zmatek

16. srpna 2012 v 23:47 | Namenlos
Páni,
černá. Tak dobrá zpráva dnes. Černá je důležitá a zárověň má oblíbená barva.
Černá,
krvácí srdce.
Černá,
to je barva jeho krve.
Černá,
krvácí prudce.
Černá,
bolest duši rve.
Černá,
barva mé duše.
Černá,
život dnes smysl nemá.
Černá,
žijeme ve lži.
Černá,
žijeme ve špíně.
Černá,
připoj se k revoluci.
Černá,
síla a bolest v jedné barvě.

Zvířátko

7. srpna 2012 v 23:21 | Namenlos |  Básně
Měla jsem doma mazlíčka, velkého pejska.
Zbyla mi po něm na hrobě svíčka, odbila jeho hodinka.
Jeho hravost mne vždy rozveselila, teď smutek zaháním.
Jeho modré oči jsem do studánky rozlila, jeho šedý kožich ztrácím.
Po obličeji slzy kanou, srdce nechce dál bít.
Blízcí v našich srdcích živí zůstanou, mě ale ničí, že bez tebe musím být.

Řetěz chtíče

3. srpna 2012 v 22:33 | Namenlos |  Básně
Bylo to tenkrát, v Berlíně.
Byl tak okouzlující, když se styděl.
Tekla mu slza, po tváři až klíně,
oběšený řetězy. Celý se rozechvěl.
Chrlil mi svůj chtíč do tváře,
Však co říkal, se nedovím.
Jeho tak krásná očí záře,
ach, proč mu nic nepovím.
Dělí nás moře řeči, stejně je to krásné.
Jeho rty mne držely při životě, byly tak vlažné.
Jeho obětí mne chránilo před smrtí, bylo tak oddané.
V jeho náruči mne minula každá lest.
Teprve až jsem ji opustila, pocítila jsem bolest.

Ach, toho se nedočkám...

3. srpna 2012 v 0:29 | Namenlos |  Můj život
Hezký večer,
asi před dvěma hodinami jsem četla nějaké články o Rammstein a narazila jsem na velice "pěknou a chytrou" diskuzi u článku Rammstein si myslí, že Tokio Hotel nereprezentují německé kapely. Dobrá, to je jejich názor, vždyť každý máme svůj názor, a kdyby nám měl každý za naše názory nadávat, praskla by nám hlava, nebo leště líp - lidstvo by už ani nebylo, jak by se všichni vzteky pozabíjeli! Uznávám, že v hloubi duše je malinký zárodek myšlenky, že mají pravdu. Vždyť na jednu stranu hodně německých kapel je založených na pořádném metalu. Ale za boha netvrdím, že TH jsou špatní teploušci s otřesnou hudbou a slabými texty! Nechápu a nikdy ani nepochopím, že někdo o někom říká, že neumí zpívat, hrát, nebo cokoli jiného a že je to jen pitomej kokot bez talentu. Takoví lidé jsou skálopevně a slepě zaměření na své idoly, na kterých vidí jen klady a samé perfektnosti a když někdo jiný řekne o jeho idolovi jak je špatný, hned musí říkat 'Nezáviď! Jen sprostě závidíš!'. Ale nejsou tyto věty jen masti na duši, kterými si brání své "perfektní" miláčky a chrání tak svou oddanost onomu oblíbenci? Když někdo tvrdí o mých oblíbencích, že jsou špatní nebo nedej bože otřesné karikatury bez talentu, NIKDY by mne nenapadlo, že to říká ze žárlivosti! Vždyť je to jeho názor. Co když to myslí opravdu vážně a onu osoby, či osoby, opravdu nemusí nebo i nenávidí? Vžijte se do jeho situace. Řekněte si, koho nesnášíte a jaké názory na ně/něj/ni máte. Kráva? Debil? Neandrtálec bez kousku talentu? Nebo prostě jen 'Jo, dobře tohle není můj styl, tohle týpka nemám rád/a'? A myslíte si to proto, že žárlíte? Zcela jistě mohu říci, že ne. A proč? Protože někteří lidé nejsou schopni pochopit své okolí a srovnat si jejich názory se svými. Neumí to, nechtějí, jen to slepě odhání a tvrdí, že je to žárlivost. Dobře, když se na FB objeví fotka pěkně vyvinuté blondýny, může si ona dívka opravdu myslet, že je to silikonová vygumovaná blondska, i když ji nezná. Ale aspoň jednou tisícinou procenta by byla ráda za její postavu. Dobře, tady to žárlivost být může. Ale když někdo například řekne, že JB je buzíček s ženským hlasem, pravděpodobně to je proto, že ho nesnáší a má rád úplně jiné interprety. Ne proto, že závidí! Na jednu stranu JB taky nesnáším jeho hlas mi přijde trochu víc zženštilý, protože z metalu jsem zvyklá na hluboké mužské hlasy až chrapláky, ale na druhou stranu nemám ráda názory, že je gay a neumí zpívat.