Černá královna mezi stokami

18. srpna 2012 v 12:30 | Namenlos |  Ostatní
Vidíš mne? Ne, samozřejmě že ne. Můžeš vidět tmu? Ne. Tma je nic. Ne, tma je předci všechno. Co vidíš, když zavřeš oči? Co tě obklopuje v noci? Černá tma. Co je tma? Nic. Ne, já jsem tma. Ne, správně. Nic, já jsem nic. Tma je nic. Ne, tma je všechno a nic zároveň. Máš strach? Ale měl bys mít. Víš, co tě obklopuje? Černá. Šílenství. Ano, tma tě vtahuje do svého šílenství. Už se bojíš? Ale měl bys. Mrtvé krysy ti užírají nohy. Mají jít výš? Ne, to by nebylo hezké. Ale já mám ráda, co není hezké. Asi by tě to bolelo. Pro mne plus! Hlodavci šplhají po uhnilých pahýlech noh nahoru. Copak asi najdou? Nic. Ne, já jsem nic, najdou výsměch. Ano, ty jsi výsměch. Jsi tak směšný, že jsi výsměch sám. Slyšíš? Hudba. Máš rád symfonii? Já ne. Líbí se ti? Mě taky ne. Co teď vidíš? Černé záclony. Ne, i nábytek je černý. Ne! Vždyť i zdi jsou černé. A podlaha? Ne, ta je rudá. Je plná masa a krve. Zabarvila ji krev obětí. Jako ty. Krev malých stvůr. A co musí stvůra? Zemřít! Ne, vždyť já jsem taky stvůra. Ne, já musím žít. Kdo by zabíjel malé stvůry, jako jsi ty? Ne. Já nemohu zemřít. Zabiješ tmu? Zabiješ černou královnu mezi stokami? Ne. Mě nezabiješ. To já zabíjím. Co cítíš? To je zápach smrti. To jsou tví bratříčci a sestřičky. Malé stvůry jako ty. Mé oběti. To je zápach hnijících zrůd. Vidíš ty pochodně? To jsou jejich kosti. Vidíš ty šňůry na nábytku? To jsou jejich střeva. Ano. Budou tu i tvé. Přímo tady, na posteli z hnát. Křivých kostí z noh. Teď už máš strach? Ale měl bys mít. Vidíš ty dveře? To jsou kusy lebek. Je tam místo i pro tebe. Vidíš mne? Jsem zahalená v rouchu tmy. A co pod ním mám? Nic, mě oblé/k/h/á tma. Vidíš mou duši? Ne. Nevidíš. Vždyť já přece nemám duši. Z podlahy se noří hmyz. Ano, sežerou ti maso. Pomalu, po kouscích. Já si sednu, sem, a budu sledovat. Dávají můj oblíbený pořad. Pomalá smrt. Líbí se ti? Ne, nevidíš ho. Nemáš oči. Sežraly je krysy. Už máš strach? Já si tě najdu, všude. A víš co? Budeme si tykat. Já jsem Smrt. Ale říkej mi klidně Tma. Jsem obojí. Tma se dostane všude. Tam, kam světlo ne. Ne, světlo už není. Vidíš tu trofej na polici? To je srdce světla. Mimochodem, ta police je z kostí a kůže světla. A ani se nebránilo. A proč taky? Světlo bylo vždy zbabělé.
Už máš strach? Právě si vážu okolo krku kravatu. Ne, to jsou střeva. Tvoje střeva. Líbí se ti? Náušnice jdou tvé. Oči. Co říkáš? Ta spona je tvůj jazyk. Chceš ochutnat můj drink? To je tvá krev. A je čerstvá!
Už máš konečně strach?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 23. srpna 2012 v 23:19 | Reagovat

Ježiš. To je hrozný. Ale čtivý. A hrozný! Jo, líbí se mi to.
Píšeš moc dobře!

2 Zaira* Zaira* | Web | 26. srpna 2012 v 0:38 | Reagovat

Oh.. tohle jsem neměla číst o půl 1 ráno :D Se bojím.. ale je to doost.. dokonalé :D Jak tam popisuješ, co je z čeho vyrobené, běhá mi mráz po zádech :D Jen tak dál! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama