Řetěz chtíče

3. srpna 2012 v 22:33 | Namenlos |  Básně
Bylo to tenkrát, v Berlíně.
Byl tak okouzlující, když se styděl.
Tekla mu slza, po tváři až klíně,
oběšený řetězy. Celý se rozechvěl.
Chrlil mi svůj chtíč do tváře,
Však co říkal, se nedovím.
Jeho tak krásná očí záře,
ach, proč mu nic nepovím.
Dělí nás moře řeči, stejně je to krásné.
Jeho rty mne držely při životě, byly tak vlažné.
Jeho obětí mne chránilo před smrtí, bylo tak oddané.
V jeho náruči mne minula každá lest.
Teprve až jsem ji opustila, pocítila jsem bolest.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama