Zvířátko

7. srpna 2012 v 23:21 | Namenlos |  Básně
Měla jsem doma mazlíčka, velkého pejska.
Zbyla mi po něm na hrobě svíčka, odbila jeho hodinka.
Jeho hravost mne vždy rozveselila, teď smutek zaháním.
Jeho modré oči jsem do studánky rozlila, jeho šedý kožich ztrácím.
Po obličeji slzy kanou, srdce nechce dál bít.
Blízcí v našich srdcích živí zůstanou, mě ale ničí, že bez tebe musím být.

A proč hned tak smutně? Nedávno nám veterinář oznámil, že náš pejsek je celekm dost nemocný a prý dokonce už i přesluhuje. Ale kdo ví? Když přesluhuje, může přežít i nemoc, ne? On je silný bojovník, já mu věřím! Neházejme hned flintu do žita.

Teď z jiného soudku, ta bouřka byla včera přímo poetická! Co říkáte? A k plánům na zítřek? Bude překvapení ve formě druhé části povídky Blesk ve Tmě, takže koho zaujala, počkejte si a vraťte se! ;)

A poslední věc - jaký je váš názor na pana Franze jako prezidenta? Vyjádřete se v anketě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 14. srpna 2012 v 21:56 | Reagovat

Takže jsem pochopila, že pejsek už je pryč... To je vždycky smutné, když nám odejde člen rodiny. A pejsek takový člen rodiny určitě byl, vždyť to je kolik let společného života. Nedivím se, že jsi smutná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama