Prosinec 2012

Kdo jsem?

15. prosince 2012 v 17:05 | Ge Étrange |  Blog

Ráda si poslechnu:
Megaherz, Rammstein,
Metallica, Ozzy osbourne,
Nightwish, Rhapsody of fire,
Emigrate, Lacuna Coil, Kabát,
SlipKnoT, Oomph!, Eisbrecher,
Lordi, Marilyn Manson, Black Veil Brides,
KoЯn, Murderdolls a další i nemetalové písničky.


Miluji Rammstein♥, tmavé barvy a i
hudbu tmavší/tvrdší,
čokoládu, metal, rock, horory,
fantasy, sci-fi, můj pokoj, samotu, poezii,
tmu, šílenost, romány, přírodu, anime,
svou sbírku plyšáků a Barbies (zohavených
a naladěných na temno), sladké,
odpočinek, kamarádky, Emily the Strange,
Marcuse Sedgwicka, Stephena Kinga,
Německo, Itálii, Francii, španělštinu,
angličtinu, němčinu, italštinu,
jaro, léto, podzim, vánoce, focení,
zvířata, fixy, pastelky, tužky, grafiku,
Halloween a kostýmy na něj,
tetování a piercing, sidecut,
můj ntb Azusa (ano, má jméno),
auta, roztomilé a temné věci,
děsivé věci, rock emo a goth styl, Tillův
Pussy-kanon na koncertech :D, bicí - a podobné
nástroje...

Nemám ráda Justin B.,
Katy Perry, 1D, uhlazený
šampónky (typu 1D, JB...), fifleny, růžovou,
namyšlenost, pár určitých lidí z mého okolí,
tuny make-upu na holkách, duckface a focení
v zrcadle, dolejzání, vlezlost, vlezlost
otravování přehnanou posedlost a
nepochopitelné fan-chování k celebritám
(jsou to taky jen lidé a některé
tohle nesnáší!), politiky, celou vládu,
drogy (ale kdo je nechce zkusit?),
dnešní mládež (mimo sebe^^),
chování většiny lidstva, dechovky, rap,
hip-hop, dub-step, grindcore a podobné
neidentifikovatelné žánry,
nerespektování od kamarádek, školu,
společnost hodně lidí, lhaní,
podvádění,předsudky, kopírování...
(víc věcí si nevzpomenu)

Má povaha je pokaždé jiná.
Jsem introvert, divná, úchylná,
perverzní, moc slušná, divoká,
pesimistická, někdy optimistická,
umělecká duše, umím naslouchat,
uvolněná (krom školy),
ambiciózní, snílek, respektivní, líná,
anti-logická, stydlivá, výbušná (ve škole
a podobně negativních místech)...

Baví mě kreslení, kytara,
poslech hudby, poezie, čtení,
psaní příběhů a básní, pokec s
kamarádkami, relax, relax v přírodě,
studování mysli ostatních, přemýšlení a
snění nad nemožném, přemýšlení o blbostech...

Design

15. prosince 2012 v 16:14 | Lairai De Oro El Fuego
No,tak jsem ten design nastavila.Omlouvám se za chybějící popisky,ale až bude čas,pokusím se je dodělat (pokud někde vyhrabu základ) no doufám,že se admince líbí :33


EDIT: Admin - Já Lairai děkuji, že si našla chvíli a desing mi nastavila. Je krásnej, no ne? :3 Děkuju, fakt moc moc moc!

Kdo má smysl pro nesmysl?

4. prosince 2012 v 19:42 | Namenlos |  Můj život
Sedím a za tónů Keine Lust mlátím do klávesnice. Vánoce. Hm... nikomu nic nedám, ozvěna z mé prázdné pokladničky mi málem vyrazila zuby. Nesnáším ji.
Teď je to za tónů Dead memories. Mrtvé vzpomínky? Pár jich v hlavě mám. Heh, celý hřbitov. Se zeleným a posekaným trávníkem a děsivými a neupravenými, přesto udržovanými stromy. Na jednom rostou dřevěná jablka a na druhém leží ironický hlemýžď běžící maraton, kde se zubatý měsíc s krví u huby ďábelsky směje té šílenosti.

Till we die! Oh... vždy mi to připomene Paula Graye. R.I.P., bro. We miss you ♥! Skvělej basák, fakt.

Teď je to Wilder Wien. K tomu nemám co říct, (zatím) víno nepiju. Ale text není o chlastu. Inu, k tomu taky nemám co říct. Víte, jak je krásné, když metalová skupina má pomalé písničky? Smutných je dost, ale pomalých a klidných? Krása.

Aaa... Ohne dich. No neříkala jsem to? Krása.
Bez tebe? Znám spousty lidí... ale upřímně - bez každého z nich dokážu žít. Nechci říct, že je nemám ráda. Kámošky a rodinu ráda mám. To ten zbytek nenávidím (viz naše škola).

Hm... hraje Mutter. Namenlos... ahá! Mutterlos! Auf meiner Stirn ein Muttermal. Entferne es mit Messers Kuss, auch wenn ich daran sterben muss, auch wenn ich verbluten muss.
Jabklo ušité ze sarkasmu mě sleduje. Co mu mám na to odpovědět? Snad jen... banán není žlutý. Je ČERVENÝ! To ví každý, ne? -,-"
Hm... někde mám knížku "Kdo má smysl pro nesmysl". Zajímavá. A ten chytrý vitamin C. Projeďte ji někdy.

A jak to s tím souvisí?

1. prosince 2012 v 20:48 | Namenlos |  Ostatní
Sedím v rohu temné místnosti. Okolo je spousty kostí a krve. Ve vzduchu jde cítit pach rozkládajcích se těl. Společnost mi dělají odporné krysy. Za chvíli se vrhnou i na mě. Ale ony však nejsou hodné k oslovení "má společnost". Jsem tu sama. Můj zoufalý hlas se odráží od vlhkých, krvavých stěn a vrací se zpět ke mě. Připomíná mi, že jsem tu sama a nikdo o mě nestojí. Nikdo mě nehledá, nikoho nezajímám. Venku spokojeně chodí lidé a netuší, co se děje jen kousek od nich. Ovšem že, vždyť je to nezajímá. Jejich nezájem je jako polibek ohně, sedím v rohu a žere mě oheň lhostejnosti. Jsem tu ale kvůli tobě! Ráno zase příjdou oni. Budou pod maskou zájmu předstírat, že mi pomáhají. Ale nakonec stejně přestanou předstírat. Nakonec stejně příjdou s nožem... a poté mě budou ožírat krysy. Vždyť to není nic zlého. Vlastně... je to dobré! Konečně o mě bude mít aspoň planý, sobecký a odporný zájem.